..žiji a včas jsem přistál na pevné zemi.

Cesta z nástupního místa až do středu Vídně autobusem s příjemným řidičem uběhla rychle. To, co jsme z města stačili shlédnout, nás nadchlo jen o trochu méně než návštěva Prahy a kávu v ceně deseti tuzemských o velikosti náprstku jsme nejenom ustáli, ale i zaplatili jako daň našemu světáctví. Dopravní kolaps do Státní haly byl jen příjemným bonusem, protože nás ušetřil čekání u další kávy a případné pokuty za kouření na veřejném prostranství. V hale bylo teplo a bruslaři se rojili, převlékali, skákali a potili dvě hodiny k našemu obveselení i spánku. Jízda na ubytování se nesla v duchu příjemně stráveného dne. Ráno jsme byli svezeni na centrální snídani. Proč neodpustit studené párky, zvlášť když nám později sdělili, že to tak vlastně mělo být a když navíc čaj už měl požadovanou teplotu.

Takto nasycené nás opět přemístili, tentokrát na konečnou do utajovaného kulturního domu, kde (jak jsem záhy pochopil) probíhal hlavní program zájezdu v podobě prezentace mnoha a mnoha výrobků za super ceny a ještě se slevou pro vylosované. Až jsem měl pocit, že od nás výrobky spíš kupují. Jinak a jak jinak než velice milý a vstřícný moderátor se však hned zkraje dopustil chyby prezentací digitálního fotoaparátu. Možná ne všechny zúčastněné důchodce, kterých v sále byla většina, oslovily megapixely a zoomy, ať už optické nebo digitální, ale snad každý musel uznat, že jediný argument, proč fotoaparát stojí 7000 Kč, je univerzální připojovací šňůra, a to je dost málo. Tedy když pominu, že běžně se prodává za 3000 Kč. Zbystřil jsem a původní plán, že svoje mám už za sebou a ostatní nějak přežiji, se přetavil na zvědavost, co bude následovat. Dílem za to může i tvrdá prohibice, která vládla patrně v celé oblasti, takže mi ani vedle v hospodě nenatočili pivo. Pak už to šlo ráz naráz. Jeden super výrobek střídal druhý a slevy z nich dělaly výrobky dostupné i partě mírně spořivých bezdomovců. Sice ve všem byl nějaký háček, ale proč se nezachytnout, zvlášť když atmosféra byla tak báječná a vymývání mozků povznášející.

Výherci slev se střídali rychleji než bruslaři na ledě a všechny ovládl pocit, že tento den je pro ně stejně tak šťastný jako pro Napoleona, který tu nedaleko před 204 lety sklízel plody svého vítězství. I když jsem to sobě a hlavně manželce zakázal, nakonec jsem podlehl sám výhrou slevy na zájezd v hodnotě 7000 Kč. Podepsání cestovní smlouvy s usměvavou a bezstarostnou asistentkou bylo dílem okamžiku a ještě jsem k tomu dostal jako dárek výše zmíněný fotoaparát, deštník a propagační DVD. Hrdě jsem si prospekt odnesl domů a konečně nasadil ty pravé brýle...

V ceně není zahrnuto...Transfer poplatky, palivový poplatek a část polopenze. Vystřízlivělo mě poznání, že poznávací zájezd poznat nemíním. Stornování nebyl vážnější problém, ale upozornění, že zálohu mi vyplatí až po vrácení zboží, které před tím bylo nazýváno dárky, se ukázalo pro pokračování příběhu zásadní. Rozloučit se s výše zmíněným fotoaparátem, deštníkem a propagačním DVD mi slzy do oči nenahrnulo. Chápal jsem to dobře v prvním, hůře v druhém a už vůbec ne v třetím případě. Cestovní kancelář, která si nechá pod hrozbou zaplacení vrátit propagační DVD je chudou po všech stránkách, ale příslušný článek smlouvy se tvářil přísně, tak jsem se rozhodl vyrazit 200 km vstříc provozovně Beck reisen do Prahy. Tu se do hry vložila moje roztržitost. Nepršelo, tak jsem deštník zapomněl definitivně ve vlaku. Snažil jsem se to přidělené referentce podat zábavnou formou, ale její komisní jednání bez pokusu o nadhled, natož úsměv, mě odradilo od dalšího laškování, zvlášť když mi bylo sděleno, že zmíněný deštník stojí 500 Kč. Jeho cenu jsem sice odhadl na 100 Kč při obou zavřených očích, ale přít se s byrokracií je boj předem marný, určitě se řídila podle nějakých doporučení, směrnic, nařízení, ne-li zákonů. Že bych mohl být potencionálním zákazníkem pro příště, ji patrně na mysl vůbec nepřišlo.

Zpětně jsem pak politoval všechny ty výherce skvělých hrnců, vysavačů a dek, jaké starosti jim asi nastanou, když doma s odstupem usoudí, že cena zdaleka nebyla tak skvělá a sleva tak neodolatelná.

Ukázky, jak lze zmanipulovat dav, který za to ještě zatleská, nelituji. Vždyť je to vlastně jako politika, jen s tím rozdílem, že sebekázní a rozumem to můžeme ovlivnit, a pak to nemusí stát ani korunu. Navíc jsem si odnesl poznání, že pokud chceme od někoho do budoucna vrátit dárek, musíme ho nazývat zbožím.