aby opustil území Slovenska. No opustil, byl přímo vyhozen, ostatně jako drtivá většina Čechů, a tak jsem v Rajci postál u pomníku Ferdinanda Durčanského s rozpaky i smutkem. Člen Tisovy vlády, který byl na zásah samotné Hitlera vyhozen, protože se naivně domníval, že může vést samostatnou zahraniční politiku, je prezentován div ne jako národní hrdina. Skutečnost je ale jiná. Slibil vyřešit židovskou otázku po německém vzoru a když byl v březnu 1939 vyhlášen vyjímečný stav, uprchl do Vidně, odkud se obratil na Slováky v rozhlasovém projevu.
Slováci, Slovenky, Hlinkova garda!
Málokto z nás sa nazdal, že tak rýchlo dospejeme tam, kde sa teraz nachádzame. Niet tomu ešte tak dávno, čo zaslepená politika vedúcich činiteĺov českého národa priviedla nielen český, ale aj slovenský národ na kraj katastrofy. Český národ a jeho predstavitelia nič sa z histórie nenaučili a nič nezabudli. Naopak pripravovali sa vytrvale na to, aby náš slovenský národ obrali o práva, ktoté sme si vybojovali strádaniami a dvadsaťročnými utrpeniami.
Marně jsem pátral v Čechách po pomníku generálu Eliášovi, který byl za svoji odbojovou činnost jako jediný premiér okupované země nacisty popraven a při tomto srovnání je mi smutno.
Historička Hana Klamková nepsala...“Holokaust nezačal vo vlakoch alebo pred bránami Oswienčimu. Začal vtedy, keď sa jedna skupina obyvateľstva segregovala, označila a právne definovala. Len na základe tejto definície mohla byť táto skupina efektívne diskriminovaná. A práve Ferdinand Ďurčanský stál u zrodu tej prvej právnej definície postavy Žida na Slovensku a potom aj u prvých protižidovských diskriminačných opatrení.”
Bez zajímavosti neni, že Ferdinand Durčanský byl Národním soudem v Bratislavě odsouzen v nepřítomnosti k trestu smrti a figuroval na seznamu válečných zločinců. Na Slovensko se tak nikdy nevrátil a zemřel v Mnichově.
I z tohoto pohledu jsem před pomníkem zasmutněl a věřím že by tak učinila i drtivá většina Slováků. Na takového hrdinu přece nemohou být hrdi.
A proč se to týká i Čechů? Protože pro mnohé z nás, zvláště starší generaci, je republika rozdělena jen de jure.