Jak jsem kdysi taky nastoupil do první třídy a přeučovali mě na praváka. Vás taky?

Autor: Jaromír Šiša | 30.8.2016 o 9:41 | (upravené 30.8.2016 o 10:21) Karma článku: 4,74 | Prečítané:  410x

V předškolním věku mě nejvíc bavilo hledat pokémony na haldách uhlí blízký elektrárny. Čudila nám přímo do oken. Rodiče měli od hlídání vystaráno a nadšení jim opadlo až  se horník vrátil ze šichty. Ale tím romantika nekončila.

Následovalo zažehnutí věčného ohně pod kotlem, ohřátí vody, přepuštění do plechový vany a následný vypuštění do sklepního kanálku.

V době rudýho gentlemana a jeho bílýho bratra s neomylnou opakovačkou však žádnýho kluka nelákalo stát se horníkem nebo dokonce vyznamenaným úderníkem. Už tehdy bylo třeba vzít v boji s bledými tvářemi spravedlnost do vlastních rukou a každý chtěl položit život za práva indiánů nebo se aspoň oženit s Nšoči. A tak i řadový indián na haldě uhlí musel být vyzbrojen minimálně tomahavkem. Kdo chtěl ale velet jednotce ani s lukem neobstál a nutně potřeboval pušku. Štěstí mi přálo. Na bílým trhu jsem vydražil nefunkční vzduchovku. Okamžitý jmenování náčelníkem pak bylo jen otázkou prvního zasedání Rady starších.

Vše se však změnilo nástupem do první třídy, kdy pero z čelenky vystřídalo pero psací. Že do věčných lovišť putovalo oslovení náčelníku Mlčící puško čert vem, zdaleka nebylo tolik traumatizující. Pokřikování Šiško jsem zvládal s noblesou, ale těžce zhojitelnou ránu způsobilo odborný nařízení předělávat leváky na praváky. Ach jo, už jenom trefit se pravou rukou do kalamáře byl úkol pro pokročilý, ale o plnicí pero umělo později slohovou práci zdevastovat na pětku. Text byl natolik ukryt pod kaňkami, že moje hluboký myšlenky neuměl nikdo předat lidstvu. Ani soudruh ředitel. Jakoby tehdejší heslo...kupředu levá, zpátky ni krok...najednou neplatilo.

A tak neustálým pendlováním psacích potřeb z levý do pravý jsem postupně zblbnul. Dodnes nevím která strana je levá či pravá a s moji navigací si láme obvody i nechytřejší džípíeska. Dokonce i základní lidská činnost mi zkraje dělala problémy.

Zásahem moudrýho školství jsem dokonale předělán. Píšu pravou, lžíci a příbor držím podle mentální situace, a to ostatní dělám výhradně...levou.

Ale zároveň je neskonalou zásluhou tehdejšího výchovnýho programu, že mě nenutili držet v pravý i sekerku. To by mi ze všech končetin zbyla jen pravá ruka.

Dnes jsou už  všichni žáci neštěstí bez stresu a vyrovnaní. Jen pouhá představa, že mydlí do mobilu levou je pro mě zdrcující.

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

KOMENTÁRE

Van der Bellen nevyhral, to len populizmus porazil sám seba

Miloš Zeman sa tešil predčasne. Ukazuje sa, že víťazstvá radikálov či populistov nie sú ani v dnešnej dobe samozrejmosťou.

SVET

Van der Bellen bude prezidentom, Hofer priznal porážku

Je nereálne, aby nepriaznivý stav zvrátil.

KOMENTÁRE

Rakúska úľava pre demokratov, varovanie pre populistov

Väčšinu politikov a ich tímov musel nad výsledkami obliať studený pot.


Už ste čítali?