Všechny fotky se po odkliknutí rozbalí v lepším rozlišení.
Napoleon přijel do Brna 20. listopadu 1805 u příležitosti pronásledování spojeneckých vojsk, ale nechtěl se zdržovat. Až operativní porada rozhodla,
že se staví na tři
Starobrna.
Nakonec z toho byla velká sláva a samá oficialita.
Koncem měsíce se vojska začala přibližovat k Prateckýmu návrší, který Napoleon všem určil jako místo bitvy, a tak vojska nezahálela. Rakouský pluky cvičili pořadovou přípravu,
protože večer do Slavkova přijel ruský car Alexandr I. a
a rakouský císař František I. Hned po hlášení se nádvoří stalo tanečním parketem pro poddaný lid. Tančil i rakouský císař
a car, a tak jim židle hlídala ostrá ochranka.
Veselice se zúčastnila i návštěva z Moskvy
František nakonec skončil jako kůl v plotě, a tak odjel patrně na kole do Vidně.
Méně zkušení vojáci byli bezstarostní,
ale ne všechny zmohla vítězná euforie, ti zkušenější už tušili špatný konec.
Přímo na zámku se zase konala jiná veselice,
na kterou nebyl přístup hned tak někomu povolen.
Byla to noblesa, jen ostrá ochranka zklamala. Nejenom že mezi tančící pronikl civil, ale co hůř,
vše natáčel francouzský voják.
Noblesa nenoblesa, nakonec z toho stejně bylo kolo kolo mlýnský.
...takový fešák, snad si tu naši holku vezme...
Ani v zákulisí nebyla nuda,
a vládla pohodička,
zatímco na prostý lid zbyly v podhradí jen placky.
zatímco na prostý lid zbyly v podhradí jen placky.
a Francouzi odpřáhli proviantní vůz,
a tak vařilo,
a zbylo i na práčata.
Ale to už se schylovalo k bitvě. Císař Francouzů obsadil a vzápětí opustil Pratecký návrší, což zdánlivě nahrávalo spojencům aniž by tušili, že karty pro všechny rozdává Napoleon a dělali přesně to, co jim císař naordinoval. A tak spojenecká pěchota rozvinula prapor a hurá na kopec,
kde se usadila a by mohla útočit hurá z kopce
Francouzi, prozatím ukryti, v mlze na svoji chvíli čekali.
a když se rozplynula,
vydal velitel IV. sboru maršál Soult pěším divizím Saint-Hilairova a Vandamma rozkaz k Lvímu skoku do kopce, který spojeneckou armádu rozpůlil. Křídla pohlídali se svými sbory maršál Lanes na severu a maršál Davout na jihu, který pro tuto potřebu celou noc pochodoval od Bratislavy. Doposud si Rakušané nic takového nepřipouštěli.
a pak nastala řež. Nedalo se ani pořadně rozpoznat kdo je kdo.
Bitva však byla pro spojence prohraná už na začátku a v krátký šarvátce, jen tak pro diváky mimo historický fakta, pak večer ještě Francouzi Slavkov.
Uvázali zraněný koně na vyhražená místa a šli slavit.
Ráno výstřel francouzských dělostřelců oznámil slavný vítězství.
Ráno výstřel francouzských dělostřelců oznámil slavný vítězství.
na nádvoří k tomu vyhrávala francouzská kapela.
Honorace se vyměnila taky na zámku, ale byla trošku jiná, místo zábavy se věnovala četbě.
a kdo opustil čtenářský kroužek rozdával úsměvy.
Trochu se do příběhu zamotala mávající Marie Terezie, ale je to taková vzpomínka na dobu, když ji hrabě Kounic dělal kancléře.
Obě veselice pak s úsměvem zaplatil majitel panství hrabě Kounic.
Vděčným pohled pro poddaný se naskytl v zámeckém parku.
...aby bylo jasno jak dáma sedí na koni. Podle toho se taky sedí na skútru.
Na závěr se konala tradiční vojenská přehlídka všech zúčastněných vojsk
jezdectva
vojenský módy
a úsměvů.
ale ani to ještě nebyl konec. Na závěr se promítalo na zámek a vše zakončil ohňostroj.
jenže ani to ještě nebyl konec víkendu. Kdyby náhodou někdo chtěl, proti historický pravdě někdo chtěl situaci zvrátit, pak pro tento případ přijel v neděli ráno do Slavkova legionářský vlak.
samozřejmě plně vyzbrojený
ale i kdyby to bylo málo, pak byla v pohotovosti pohotovost z Bučovic
