Slavkov 2016 aneb jak jsem pokecal s Napoleonem.

Autor: Jaromír Šiša | 7.12.2016 o 14:58 | Karma článku: 4,42 | Prečítané:  236x

Známe se už dlouho. Pravidelně se vídáme na společných narozeninách a po bitvě Tří císařů. Nejvíc se těším vždy na podzim. To mi vysvětluje jak vyhrál bitvu a já dělám, že si to už od minule nepamatuju.

KLIKNUTÍM NA FOTKY SE OBRÁZKY ZVĚTŠÍ

Slavkov byl 2. prosince 2016 už svátečně vyzdoben. Všude visely vánoční řetězy...

article_photo

teda úplně všude se to ještě nestihlo, ale byly připraveny.

article_photo

Vánoční ozdoby se skvěly nápaditostí a

article_photo

barevností.

article_photo

Ale nijak zvlášť jsem výzdobu nevnímal. Moje první cesta vedla na slavkovský zámek. V létě vyhlíží takto.

article_photo

V uniformě plukovníka jízdních myslivců, pouze s řádem Čestné legie, mě už Napoleon vyhlížel. Vedle svých vyzdobených maršálů, mezi nimiž vynikal Murat, vypadal jako chudý příbuzný. Později se po něm v ústrojové skromnosti opičil jeden nechvalně známý diktátor.

article_photo

Díky naší známosti mě taky vloni pozval na císařský ples.

article_photo

Nejdříve mě představil pani Kounicové, velitelce slavkovského zámku, a pak

article_photo

fraucimoru.

article_photo

Na závěr, jako každý rok, maršál Berthier

article_photo

pardon....mimochodem, znám se s Louis-Alexandre už roky. Oslovuji ho důvěrně Lojzo. Sašo nemá rád. Občas si půjčujeme klobouky a

article_photo

podmaršálek kníže Liechtenstein,

article_photo

podepsali jako každý rok příměří.

article_photo

i když kdo ví jak to všechno bylo. V zákulisí byli kámoši a valili klíny přímo do uší jedné paní.

article_photo

Strategicky umístěná služka možná věděla mnohé o politických hrátkách, ale to už se nedozvíme.

article_photo

V rámci ujištění, že nejsem vyloženě jen francouzsky fixován uvádím, že mám korektní vztahy také s rakouským císařem Františkem, posledním císařem římským a prvním císařem rakouským. Za to může taky Napoleon.

article_photo

Však zpět do podzámčí, tam probíhal program, spočívající převážně v nakupování. Kdo si hotovost nepřivezl, nafasoval v místě do betelný peněženky.

article_photo

Svobodomyslní spoluobčané byli pohoršení, že veškeré dění šmírovala kamera,

article_photo

ale zahraničním turistům to bylo jedno, už jsou zvyklí. Spíš je překvapilo, že při placení v hotovosti nedostali stvrzenku.

article_photo

Vzhledem k zakecání na zámku mně samotná rekonstrukce bitvy utekla, ale nebylo to neštěstí, ve Slavkově probíhal program po celý den. Ostatně kdo touží vyloženě po krvi, jednak se na závěr dočká a jednak si může přenést na bojiště o pár let zpět zde. Program ve Slavkově odstartovala salva elitní francouzské pěchoty a

article_photo

výstřel děla. Ten jsem taky prošvihnul, ale mohu nabídnout alespoň ukázku ládování děla.

article_photo

Všemu velel kompetentní důstojník,

article_photo

který to následně s chutí zapil.

article_photo

Ženy v každé době vyhledávají především společnost dělostřelců...kdo ví proč.

article_photo

Součástí programu byly ukázky z vojenského života. Střelecký výcvik a nebo

article_photo

šermířské umění. Napoleon sice souboje zakázal, ale v případě uhájení cti vojáka vůči civilistovi rád zavřel oči. Čest vojáka je nadevše.

article_photo

Ukázky kavalerie byly zrovna tak atraktivní...jen pro info...kavalerie vždycky stojí.

article_photo

aby se dalo s koněm pokecat a

article_photo

a infanterie, čili pěchota, vždycky leží.

article_photo

Ukázky probíhaly formou dovednostní a rychlostní soutěže na což dohlížel vrchní rozhodčí.

article_photo

Dragouni jeho císařského veličenstva byli nejen šikovní, ale taky řádně vyšnoření.

article_photo

Podstatou soutěže bylo co nejdříve v jízdě něco propíchnout a nebo useknout,

article_photo

a pak se co nejdříve vrátit.

article_photo

V rámci zdravé soutěživosti sledovali klání nejen diváci, ale také i soupeři.

article_photo

Stánků bylo všude plno. Člověk by ani nevěřil z čeho všeho se dá udělat víno.

article_photo

a specialit bylo...jen si vybrat.

article_photo

Někteří prodejci se po vzoru vojáků vybavili chladnou zbraní.

article_photo

V tom lidském hemžení se pohybovala také noblesní dáma v černo fialovém.

article_photo

Svůj stánek přivezli i Rusové.

article_photo

Ti Rusové...měli hnusný zvyk bodnout bodák do hnoje. Když nepřítel přežil úraz, nepřežil infekční nemoc. Ale nesměl si kořist napíchnout na bodák, jinak to bylo opatření kontraproduktivní.

article_photo

To Francouzi se zase zamilovali párek v rohlíku.

article_photo

A našinec? Ten se spokojil s troškou chleba a gulášové polívky

article_photo

nebo jen namazanou skývou.

article_photo

Večer pro potěšení krvežíznivých diváků proběhla fiktivní bitva o radnici. Pravda, bylo to na vážkách, ale když nastoupila vyhlášená císařská pěchota,

article_photo

stačila jedna salva,

article_photo

prudký útok

article_photo

...no, po bitvě je každý chytrým generálem...

article_photo

a protože nikdo nebyl ani zraněn, mohlo se jít slavit do restaurace Bonaparte.

article_photo

Už takto začíná výcvik rekruta.

article_photo

Na závěr se konala vojenská přehlídka, v čele samozřejmě s bubeníky.

article_photo

Rakušanům se šlo dost ztěžka.

article_photo

Voltižéři byli císařská elitní lehká pěchota. V tomto případě konkrétně 1.regiment de voltigeurs de le Garde imperiále. Uměli se přepravovat na koni tím, že skočili za jezdce. Vymyslel je sám císař.

article_photo

Někde uprostřed šli sapéři...což byli ženisté. Přes rameno mají sekery.

article_photo

Na úplný závěr zcela zaplněné slavkovské náměstí obdivovalo ohňostroj...v jednu chvíli se zdálo, že zámek shoří a sežehne všechny kolem.

article_photo

předešlá fotoreportáž  PROSTĚ PODZIM

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

PLUS

Američania spozorneli. Slovenský princ je hodný Oscara

Veľký šľachtiteľský príbeh sa začal celkom nenápadne.


Už ste čítali?