VŠECHNY OBRÁZKY JSOU KLIKACÍ
Cestou jsem trošku mapoval. Hlavně zámky. U nás ve Svitavách žádný neni, ale máme zase park plný azalek a rododendronů.
První zámkové zastavení mám za humny. Zámek v Litomyšli byl darovaný z lásky.
Kuňku zná každý, ale neni úplně jistý,
zda každý ví o noblesním zámku v nedalekých Pardubicích.
Hradec Králové je jediné velké město na světě, které umím projet bez dopravních potíží a ještě se ohlížet. V tomto případě k soutoku Labe a Orlice.
Ve Všestarech se v archeoparku ocitnete v pravěku a zjistíte,
že skleničky se do sekretáře vystavují od pravěku.
Jedno neveselé zastavení. Chlum a památník s názvem Baterie mrtvých. V těchto místech si roku 1866 Prusové a Rakušané vyřizovali mocenské účty a doplatili na to samozřejmě jen obyčejní vojáci.
O kousek dál, místo zvané U Žižkova stolu. Zde prý roku 1423 husitská celebrita se svoji družinou poobědvala. Pro nerušené občerstvení dokonalé místo. Do všech stran je vidět daleko i široko. O něco později jsem tu posvačil.
Konec válčení a zpět k hlavnímu tématu. Tak schválně, který z těchto zámků znáte. Dolní Přím postavili jezuité z Hradce. V současné době se tu bydlí a obecně úřaduje.
Zde bych nachytal snad jen špičkové neznalce.
Nechanice, restaurace U Ságnerů. Kdyby někdo opět tápal, jedná se o ledvinky na cibulce. Pro děti tu mají muzeum hraček, kolotoč a králikárnu.
Průjezd Novým Bydžovem a nad městem
zámek Sloupno. Patří obci a zpřístupněn je pouze u příležitosti výstav.
Parádně vymazlené Chotělice.
V současné době ústav sociální péče.
Kopidlno s žebříkem. Už jenom vstupem do zahrady zahradnické školy jsem se dopustil trestného činu.
Hlušice, sídlo Střední školy technické a řemeslné.
Jičíněves, soukromý objekt rodiny Šliků. Mají to i na zvonku.
Sobčice, soukromý majetek jednoho pána z Prahy. Jezdí na zámek o víkendu jako jiní na chalupu.
Tuř, soukromý majetek za účelem pořádání svateb a oslav.
Tak vlastivědu máme za sebou. Místní vědí, že tento indikátor věstí nedaleké
Dětenice.
A pak vše začalo hned zostra, jak je tu zvykem. Na otázku zda tu budu chrápat jsem v krčmě odpověděl...o tom ani nedejchej, a tak mně báječná recepční předala
klíč od pokoje
Prach a únavu smyla rychlá sprcha a hurá
do víru večera. První byla exkurze v pivovaru. Jak jinak.
Zde se návštěvník dozví, že pivu holdovali už Egypťané,
a že migrující Češi se na svoji cestu za lepším vyzbrojili lahváčema. Od té doby do české kotliny nikoho nepřijímáme.
V stylové středověké krčmě se na úvod používá věta...
...dáš si něco k žrádlu nebo budeš jen chlastat?...Tehdejší služby se nezapřou.
Pro mě platila druhá věta. O žrádlo bylo postaráno u večerního programu. Tančilo se při něm na třech stage, jak se dnes říká jevištím a
tanečnice byly opravdu famózní.
Někoho se dění dotklo jen plíživě, ale zase byl předmětem obdivu a pozornosti.
Ve skutečnosti na sebe vše akčně a plynule navazovalo.
Ve chvilce osvěty promluvila k hříšníkům, to jest ke všem zúčastněným, morální autorita a někteří si z proslovu pořizovali záznam,
ale největší úspěch sklidila poprava.
Veškeré dění se odehrávalo stylově pouze za plamenů svíček a
po celou dobu bylo co chlastat
a žrát.
Ani ráno nezačalo špatně.
Pro zbytek snídaně bylo třeba sáhnout do studny.
Pak už zbyla jen prohlídka zámku na okolo
včetně pohledu z balkonu do zahrady
a zevnitř.
Třeba lovecký salónek, který je proslavený veverkou s jedním uchem. Zde pánové řešili co kdo ulovil.
Nebo dámský salónek, kde dámy řešily to samé.
Pokud se jedná o ouředně potvrzený úlovek, tak zde umí uspořádat báječnou svatbu.
To je pro tentokrát vše. Tak rychle do sedel a
nejkratší cestou domů.
předešlá fotoreportáž PROCHÁZKA HRADCEM KRÁLOVÉ
