VŠECHNY FOTKY JSOU KLIKACÍ A MOJE
V úseku Jekatěrinburg-Krasnojarsk jsme si vlaku užili nejvíc. Dvě noci a jeden a půl dne, zhruba 2500 km. Což je na naše poměry 2x z Aše na slovenské hranice a zpět, a ještě 500 km zbyde. Ale ve vlaku nudu nahrazuje sranda a pohoda a navíc jsou k dispozici luxusní pohledy z okna. Třeba na nekonečné bažiny a
sem tam na nějakou tu břízu. Prostě Sibiř.
Z pohody k úžasu přejde cestující bezpečně v Omsku,
u příležitostí přejezdu řeky Irtyš. A teď si představte, že takto mohutná řeka je na severu jen přítokem Obu.
a pak už jenom Novosibirsk
s megásem
a vystupovat. Na druhém břehu se v ranním oparu rýsovalo sídliště a za ním hory
a v nich národní park Stolby, kam mířily schody i naše kroky,
kde jsme si zašplhali a
zašplhali,
pak rozhlédli a
na závěr zanechali stopu.
Zvláštní, že podobný plán upředla i svatební dvojice, i když vybavena na to byla prachmizerně.
Průvodkyně, v domnění že jsme Rusové, to do nás valila jako kulomet, ale pravda, občas jsme i rozuměli. Třeba tomu, že tomuto skalnímu útvaru se říká Opice..Обезьяна.
Aby toho nebylo málo, tak na druhém břehu opět výšlap, tentokrát ke kapličce,
odkud je skvělý pohled na město a
dělo.
A honem zase dolu k řece na jeseteří vyhlídku,
s ještě úžasnějším pohledem na Jenisej,
kde se turisté s oblibou fotí.
Z předešlých fotek je zřejmé, že počasí bylo letní, takže rčení, zima jako na Sibiři jsme inovovali na vedro jak na Sibiři.
o kousek výš se postavila řece Krasnojarská elektrárna. V Rusku, šestá největší.
Celou její produkci spolknou nedaleké hutě na hliník.
Na piedestalu tu stojí budovatelský hrdina.
Zpátky do města. Po kvalitní tříproudovce a
opět přes most za kouskem historie.
Replika základního kamene. Na tomto místě bylo město založeno, jen nevím, jestli se počítá pevnost, kterou tu kozáci postavili proti nájezdům Tatarů nebo až rok 1690, kdy Krasnojark získal status města.
Hned o kousek dál se pase kůň,
význam ale nevím, protože v té době jsem trestuhodně neposlouchal průvodce a věnoval se občerstvení. Veřejné stravování funguje v Rusku dobře, vlastně líp než u nás, co se dostupnosti a cen týče. Stolovája je něco jako u nás bufet, ale je jich tu mnohem víc.
Jídlo si vyberete očima a najíte se rychle, levně a vždycky dobře. Jen smažáka nikde nemají.
A přidám suroviny. Tržnice zde fungují stejně jako u nás, včetně digitální váhy.
Jen toho ruského piva jsme si moc neužili.
V centru stojí Divadlo opery a baletu. Hned mě napadla Koňská opera aneb Limonádový Joe.
A také znázornění vodních toků. Uprostřed sedí Jenisej, za tím vzadu neposlušná Angara, která mu utekla za Bajkalem a po stranách jednotlivé přítoky.
Hned vedle je nafouknuto sousoší, znázorňující ryby žijící v Jeniseji, včetně žraloka bílého.
Prut je to pořádný, ale nevím nevím, jestli na lidožrouta stačí.
Centrum není zrovna zahlceno turisty jako u nás,
ale Antona Pavloviče Čechova tam potkáte vždycky.
cestou po nábřeží neminete, nikoliv egyptské, jak by se mohlo zdát, ale Kranojarské oblastní muzeum
obchodní centrum, kdy při nakupování můžete hledět na Jenisej.
A také budovu, která nám účelem zůstala skryta.
Hned pod tímto objektem se nachází muzeum na parníku Svatý Nikolaj. Plavil se na něm car Nikolaj a také Lenin, ale prý pouze na druhý břeh cestou do vyhnanství. Někdo by si mohl postesknout, škoda že už tam nezůstal.
Co se týče obydlí, centru vládne moderní výstavba, včetně mnoha drátových přípojek,
ale mimo centrum se výstavba začíná prolínat
a místy lze spatřit původní stavby
i v novém hávu.
Předměstí jsou už prolnuta úplně.
Tak šup do vlaku směr Irkutsk a Bajkal a zase chvíli koukat z okna.
Příští zastavení Irkutsk
Putování předešlé JEKATĚRINBURG