zásobárnou pro jednu pětinu veškeré sladké vody na zeměkouli s objemem 230000 km3
FOTKY JSOU MOJE A KLIKACÍ
Bajkal má svoji železniční zastávku.
Hned po příjezdu jsme se stylově ubytovali
až na ty plastový doplňky.
Naše první cesta vedla k vodě, ale Bajkal nám nenastavil nejpřívětivější tvář.
Fotka jako z paluby lodi, ale jedná se o břeh
to by si rybář tolik nedovoloval.
Po lehkém obědě
jsme se trošku propluli.
Na hladině nevládnul zrovna dopravní klid
Z bezpečnostních důvodů nás kapitán na lodi dlouho nezdržoval, a tak byl čas prozkoumat malinko i pobřeží.
Jako v Třeboni je povinností dát si kapra, tak u Bajkalu Omula,
a pak zajít na pivko.
Vyzkoušet místní je stylové, ale to tragické čepování. Naštěstí se barman spiklenecky rozhlídnul a přelil alespoň do plastového půllitru. Jiné ani neměli.
Cestou z hospody se nám při čtení inzerátu na prodej toalety zdálo, že se nahoře něco chystá
a taky že jo. Domácí řekli, sadnítěs, vodky popijte a smatritě krovavij Bajkal
Druhý den ráno bylo všechno jinak.
Naše první ranní činnost bylo vhození kytičky Československým legionářům. Smočení ve vodě následovalo. Voda měla 15 stupňů.
K poznání patřila také ranní procházka po osadě.
Citlivě zakomponované plastové prvky jsou v Rusku obzvlášť vymakané.
Ponořit se v ponorce až na dno do hloubky 1642 metrů není problém, samozřejmě pouze virtuálně v Bajkalském muzeu. Na dně jezera se nachází 7 kilometrů hluboká sedimentární vrstva, takže je vlastně hluboké až 9 kilometrů.
Žije tu na 2000 endemitů, to jest druhů, kteří se nevyskytují jinde.
Ale to už nás v přístavu čekala loď,
aby nás přepravila na protější břeh. Po celou jsem měl plavbu pod kontrolou,
zvláště když kapitán měl oči jen pro nějakou blondýnu na první palubě.
Ale plavba netrvala dlouho. Hned za první zatáčkou
jsme zase vystupovali.
Možnost pokračovat individuálně nás neoslovila. Nebyl ani extra zájem z druhé strany.
Nás zajímala především Krugobajkalka. Turisté se už rojili, čekalo se jen na nás.
Nakonec se dočkal i Messi, pokud nebyl za výkon se Slávií vyhoštěn na Sibiř
Tak nasedat a valíme.
I když valíme...po celou dobu byla rychlost přísně výletní, cca 20 km za hodinu, a tak i výhledy za jízdy byly parádní.
Krugobajkalka se kroutí podél pobřeží a když pominu ostatní inženýrské stavby.
Má na trase 39 tunelů,
které na sebe často navazují natolik, že se vlak nevejde ani na zastávku. Přes tento tunel vede v korytu jeden z mnoha přítoků.
Ale i tak, bez zastávek by to nebylo úplně ono. Alespoň protáhnout nohy
do okolních vesnic,
případně až někomu do baráku
nebo si jen odskočit.
Některé zastávky byly dlouhé, a tak se turisté rozběhli po okolí. Svolávalo se třikrát lokomotivní houkačkou, a pak to už bylo na smolíka.
Větší koncentrace lidských obydlí signalizovala, že celodenní výlet konči.
Tak už jen Bajkalu zamávat,
prokličkovat březovým superhájem
zajít v Irkutsku na panáka a
ráno hajdy na letiště, kde nám díky ruskému národnímu nápoji málem uletělo letadlo.
předešlá fotoreportáž IRKUTSK