Po Transsibiřské magistrále z Moskvy až k Bajkalu za pár minut. To lze jen ve fotoreportáž

Autor: Jaromír Šiša | 14.5.2020 o 10:21 | (upravené 16.5.2020 o 16:18) Karma článku: 9,65 | Prečítané:  3198x

Uletěli jsme 10000 kilometrů, to je 10x z Prahy do Paříže. Cesta vlakem byla poloviční, jako 7x z Prahy do Košic. V lůžkovém voze jsme přespali několik nocí a projeli či navštívili šest milionových měst. Kromě mnoha řek našeho

chápání vlak přemostil čtyři ruské veletoky. Známé rčení, zima jako na Sibiři, jsme rádi inovovali na teplo jako na Sibiři.

VŠECHNY FOTKY JSOU MOJE A KLIKACÍ

První část cesty byla letecká. Z Prahy do Moskvy, za necelé tři hodky. Následoval čas na prohlídku města za světla i

article_photo

za tmy. Viz samostatná fotoreportáž z Moskvy.

article_photo

Nultý kilometr Transsibiřské magistrály se tyčí na Jaroslavském nádraží,

article_photo

ale náš nástupní plán velel nastoupit na Kazaňském.

article_photo

 První dojem báječný, nebydleli jsme si v dvoupatráku vůbec špatně, navíc

article_photo

s dostatečným prostorem na procházky

article_photo

k ulehnutí a

article_photo

s tělocvičnou na protažení

article_photo

Dopoledne nás z latergie vysvobodila Volha. Kdo doposud nechápal velikost Ruska a význam slova balšóje, v půlce mostu se mu rozsvítilo. Protřelý turista nás ale uzemnil slovy, nebuďte tak vyvalení, to jste ještě nebyli na Amazonce.

article_photo

Když už jsem u mostů, v Rusku se stále ještě hlídají, ostatně jako všechno ostatní.

article_photo

Nádraží Kazaň, vlastně dvě.

article_photoarticle_photo

Opět jsme si počkali na večerní spoj, abychom malinko proběhli město.

article_photo

Utrmáceni jsme na závěr zašli na jedno do tatarské lidovky, i když jsme nejdříve ani nexchtěli věřit, že mají pípu.  Viz samostatná fotoreportáž z Kazaně

article_photo

Jakatěrinburg, dalších 1000 km do sbírky.

article_photo

Zde jsme pobyli den a noc, takže prohlídka byla malinko komplexnější.

article_photo

S městem je spjat osud poslední carské rodiny, kterou tu v roce 1918 vyvraždili bolševici. Na tomto místě, kde teď stojí Chrám všech svatých na krvi, předvedli bolševici v plné nahotě, jak se spěje k světlým zítřkům.

article_photo

Těla pak byla pohozena do bývalého lomu Ganina jama, kde byl postupně vybudován celý areál k jejich památce a uctívání.

article_photo

Snad každé nádraží má vystavenou mašinku.

article_photo

Tahle je o to zajímavější, že je stále v činné službě. Kdo umí azbuku, tak je i zde mu zřejmé, proč se této lokomotivvě československé výroby říkalo Čmelák.

article_photo

Mašinky v Rusku postávají různě. Třeba v Jekatětinburgu v bytové zástavbě.

article_photo

K tomu patří železniční muzeum s tématicky povedenými plastikami a neuvěřitelně ukecanou průvodkyní. Viz samostatná fotoreportáž z Jekatěrinburgu.

article_photo

Přejezd do Krasnojarsku trval den a dvě noci a 2500 km, tak byl čas koukat z okna. Sem tam nějaká ta břízka,

article_photo

 případně doplněné strašidelnou bažinou.

article_photo

ale občas se mihlo i obydlí

article_photo

Základem všeho je na Sibiři dřevo na topení, tady budou muset do zimy trošku přitlačit. I když rčení zima jako na Sibiři tak úplně neplatí, my zažili příjemných 28 stupínků, samozřejmě nad nulou.

article_photo

v blízkosti měst byly i zahrádkářské kolonie

article_photo

Mezi tím jsme různě zastavovali, a třeba v Omsku a obdivovali nádražáckou kreativitu a

article_photo

v Barabinsku byla technická zastávka

article_photo

To není jak u nás, že se tento úkon vykoná v konečné stanici v ústraní. Vlak plný cestujících, vzdálenosti které nechápeme, to se pak něco vyprodukuje.

article_photo

 Novosibirsk. Dole v rohu skleněná kukaň s vůbec první lokomotivou co tu jezdila.

article_photo

Krasnojarsk, předposlední průběžná zastávka.

article_photo

K městu neodmyslitelně patří Jenisej. Má pro turisty i svoji vyhlídku

article_photo

Město bylo založeno roku 1628 někde tady. Dnes je střed zcela přebudován. Jen na okrajích lze najít byvalou zástavbu.  Viz samostatná fotoreportáž z Krasnojarsku.

article_photo

Tak nasedat, jede se dál. Na cestě do Irkutsku jsme si ale trošku pohoršili v komfortu. Mašina a vozy na pohled beze změny,

article_photo

ale uvnitř to už nebylo úplně TOP

article_photo

Ale co bychom si stěžovali, někteří na tom byli ještě hůř.

article_photo

Nakonec pozoruhodný ohřívač vody na čaj nebo kafe jsme měli a rum taky, tak co.

article_photo

I na občasný pohled z okna zbyl čas.

article_photo

Třeba sem tam na nějakou břízku

article_photo

Irkutsk, konečná.

article_photo

Život města na řece Angaře, jediného odtoku Bajkalu, neíi už tolik upnutý, jako ve městech předešlých. Třeba obchodně kulturní centrum působilo sympaticky, i když současně trošku i kýčovitě, ale hlavně když se dalo koupit točený.

article_photo

stavbou, která nás hodně zaujal tento barvami vymazlenej chrám, i když z našeho pohledu taky trošku jakoby kýč. Viz samostatná fotoreportáž z Irkutsku.

article_photo

stanice Bajkal.

article_photo

velkou atrakcí je tu Krugobajkalka. Trošku statistiky pro představu neuškodí. Délka 90 km, 57 tunelů, 248 mostů a viaduktů, 298 opěrných stěn.

article_photo

Kroutí se kolem pobřeží

article_photo

a některé zastávky jsou natolik krátké, že musí lokomotiva zastavit v tunelu, aby cestující mohli vystoupit.

article_photo

Vlak měl pravidelné zastávky na zvláště atraktivních místech

article_photo

Turista tu má k domorodcům blízko. Může zajít na samotu,

article_photo

do vesnice

article_photoarticle_photo

a vzápětí je zaplavit

article_photo

a taky zase potkat mašinku.

article_photo

Hlavním dopravním prostředkem tu je ale loď.

article_photo

Někteří disciplinovaní turisté, kterých bylo úplně nejvíc, se na Krugobajkalku přijeli jen vyfotit, pokud možno v nějaké zajímavé pozici a někteří dokonce z vlaku ani nevyšli.

article_photo

 Hlavně když byli do barvy.

article_photo

Vlastně jich bylo kromě nás šestnácti z Česka úplně celý vlak, čemuž odpovídaly i vlakové informace.

article_photo

Konečná stanice Sluďjanka. Nádražní budova je mramoru. Někteří, vlastně skoro všichni se sem přijeli především vyfotit. Viz samostatná fotoreportáž z Bajkalu.

article_photo

Jak jsme to cestovatelské martýrium mohli přežít? Tak především to chtělo pestrou stravu

article_photo

a pro jistotu trošku medvědího podkožního tuku v tekutém stavu. I když nám nebylo jasně, kde se uprostřed Sibiře dal koupit moravske medved, bez diakritiky.

article_photo

 

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

Bihariová: Také Palermo ako Matovič, si nedovolili ani za Fica

Štát nemôže fungovať tak, že premiér má dobrý nápad a to stačí, hovorí nová šéfka PS.

AUTORSKÁ STRANA MICHALA HAVRANA

Pokazili sme si to (píše Michal Havran)

Od štábov nepotrebujeme strašenie, ale informácie.


Už ste čítali?