VŠECHNY OBRÁZKY JSOU MOJE A KLIKACI
Žijeme v přetechnizované době a nejen na kolejích se potkává stále modernější a výkonnější technika,
ale setkání generací zase není až takovou vzácností.
Teda stát vedle takové krasavice, určitě se nebudu mračit. Nebo spíš fešáka, když je to Hrboun.
Symbolem starých železničních časů jsou parní lokomotivy. Ovšem stejnou ikonou je tento motoráček. Pro pravověrné nádražáky bych měl napsat motorový vůz řady M 131, ale pro běžného uživatele je to Hurvajz a basta.
Kačenu, pro její houpavý způsob jízdy, taky netřeba extra představovat.
Tady se nám seřadily lokomotivy pro nákladní provoz či posun. Čmelák, pro svoje označeni ČME uprostřed Rosnička podle barvy a vzadu ruský Sergej. Když se blížil k obydlím kolem tratě, všechny skleničky se hrůzou rozklepaly.
Zde Čmelák stále v plné síle vede osobák v Albánii,
a tady je na postrku transsibiřského rychlíku na Jaroslavském nádraží v Moskvě. Znalí azbuky si přečtou ČM, tedy i v Rusku Čmelák.
Z motorové trakce nezapomenu na Bardotku a nebo Zamračenou, podle výrazu tváře. Zde kluk a holka
A ještě jeden skvost. Do všech detailů zrenovovaný Stříbrný šíp, včetně mosazných klik a sedaček potažených italskou kůží Světový unikát, který dokazuje technickou vyspělost a um našich předků. Za komunistů byl stroj odstaven, jako buržoazní luxusní přežitek.
Když jsme u motorů, pak jedna společná fotka.
Nelze ale zapomenout ani na elektriky. Některé se staly legendou, jako třeba v Rusku Šestikolák.
Ale pára je pára,i když stojí nečinně mezi paneláky jako třeba v Jekatěrinburgu,
ale především když pořádně čudí, jako třeba Ušatá, před Pernštejnem,
tady už je při posunu se Zamračenou přímo pod hradem
nebo Velký Bejček při rozjezdu v Letovicích.
no a Albatros, to už vůbec.
Co se týče společného fota, zde vykukují v pořadí Albatros, Hrboun, Ušatá a Tisícovka.
Tady na nás kouká Čtyřkolák v bratislavském muzeu hned vedle Hlavnej stanice.
Parní lokomotiva má spoustu hejblátek, které se musí mazat.
O to se stará strojvedoucí a jeho pomocník,
který navíc musí přikládat do kotle.
Nejdřív otevře dvířka, a když je oblouk doleva, protože na dráze zatáčky neexistují, hází na levou část ohniště, když vpravo, tak na pravou. Na rovině samozřejmě doprostřed.
Mezi tím strojvedoucí ovládá všechny řídící a kontrolní prvky, zvláště některé a
kontroluje všemožné mechanismy.
A my cestující? Dnes je to takto, ale
dříve bylo všechno trošku jinak. Méně pohodlné, ale děsně romantické.
i toalety se vyvíjely.
Tohle byl můj nejoblíbenější dětský pohled.
Vlak sice neměl centrální zamykání, ale otevřít dveře nebylo jen tak. Obnášelo to tři operace
a když se něco pokazilo, záchrana byla po ruce,
no prostě dřevák.
Navíc jsme mezi vagóny chodili na čerstvý vzduch hulit.
Tuto kulturu cestování už přecejenom mnozí pamatují.
A pak máme ještě vozy specializované. Na točené,
i když ve vlaku jen do plasťáku. Jsou ale i případy nadstandardních služeb.
Dále máme vagóny vyhlídkově bufetové,
a pro služební účely hytláky.
Nedílnou součástí železniční dopravy jsou nádraží. Jako třeba v České Třebové
v Novosibirsku
nebo v Kazani
K vlakům patří samozřejmě i personál. Dobrým zvykem je, že výpravčí má červenou čepici. No věřte nebo ne, není to tak dávno, když v Česku chytráci nahoře vymysleli, že červená čepice nebude. Naštěstí se to časem vrátilo zase do normálu.
A pak tu máme průvodčí a
další důležité a vyznamenané osoby.
Vlaky vedené parní lokomotivou už nejsou v běžném provozu, ale historické jízdy pro potěšení dětí a tatínků nezmizely. Tady vyjíždí zvláštní vlak v čele s Velkým Bejčkem ze zářezu na trati Svitavy-Polička,
tady se zase vydejchává Skaličák v Ústí nad Orlici
K velkým atrakcím patří také úzkorozchodky. Nejznámější v Česku vede z Jindřichova Hradce do Bystřice,
ale nesmím zapomenout na pacifik z Třemešné do Osoblaby a
také na průmyslovou dráhu v Mladějově.
Bylo by hříchem nevzpomenou na Čiernohronsků železnicu na Slovensku.
No prostě na kouřící vlak, který valí přírodou je báječný pohled. Ale nemusí to být nutně jen kouřící. Pohled na railjet, co před chvilkou vyjel z tunelu a za chvíli zastaví v Blansku, je neméně působivý.
Tady Leoexpres naopak za chvíli do tunelu vjede v údolí Moravské Sázavy. Vlevo nahoře je malinko vidět železniční miniskanzen.
Tunely jsou kořením železnice, a co teprve dříve, když se ve vagonech nesvítilo.
no prostě na kolejích je pohoda, ať už v Česku
na Slovensku
nebo v Rusku u Bajkalu.
Tématická fotoreportáž Z MOSKVY AŽ V BAJKALU PO TRANSSIBIŘSKÉ MAGISTRÁLE